Petr Nikl: Švábenie

V spolupráci s Českým centrom v Bratislave a v nadväznosti na septembrovú výstavu 12 svetov – Ilustrátori súčasnej českej knihy pre deti, ktorú ste mohli vidieť na Žilinskom literárnom festivale, k nám príde český umelec Petr Nikl so svojou výtvarnou performance.

vizuálne predstavenie
sobota 14. 12. 2019, 17.00
vstupné 4,00 € (jednotlivec) / 8,00 € (rodina v ľubovoľnom počte osôb)
predpredaj online na tootoot.fm, na mieste polhodinu pred akciou

Improvizovaná hra výtvarníka Petra Nikla so svetlom, zvukom a obrazcami vytváranými tušom na veľkej ploche ryžového papiera robotickými hračkami. Predstavenie a hravá výtvarná akcia zaujímavá nielen pre dospelých, ale aj pre deti.
cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Nikl

Voľnou improvizáciou na klavíri bude Petra Nikla sprevádzať hudobník, estetik a skladateľ experimentálnej hudby Julo Fujak.
hc.sk/hudba/julius-fujak

– –

Pijavice
Pokračuji v pokusech předvádění průběhu vzniku náhodných kreseb. Výstavní prostor proto pojímám jako veřejný atelier.
Zatímco při malování tématických motivů potřebuji samotu, samovolné procesy, u kterých mám pomocnou roli a kdy výsledek ponechávám na spádu dění, naopak nabízí formu vizuálně zvukového vystoupení.
Tato spoluhráčská role mi umožňuje snadněji vyvolávat spontánní komunikaci s náhodnými diváky. Mohu v ní křížit výtvarné prostředky s divadelně hudebními, soustředit se na dění v čase.
Galerie Václava Špály je ideálním akváriem pro lapání pozornosti zvenčí a spouštění fantazie kolemjdoucích.
Zkoumám, jaký má náhodnost vznikajících skvrn smysl a jak důležité je rozdmýchávání vlastní představivosti.
Dlouhodobě se pokouším o různé typy automatických kreseb. Snažím se vyhnout úvahám, které by ovlivnily jejich tvarosloví. Častou překážkou se stává samotná ruka se svými návyky a omezeními.
Poslední tři roky pastevecky asistuji při vytváření pigmentových kreseb pomocí mechanických brouků, přístrojů a hraček, které barvu sami roznášejí. Zajímá mě jejich nespoutaná obrazotvornost.
Jinou formou otevřené spolupráce s „cizí rukou“, vedoucí k nečekaným výsledkům, je postup, kdy přenechávám své automatické kresby na litografickém kameni tiskaři Petru Korbelářovi, který je dál už bez mé přítomnosti podle vlastního citu barevně i tvarově mění.
Papír jako pijavici, která nekontrolovatelně šíří vylitou skvrnu, jsem poprvé použil před šesti lety.
Vloni jsem v Pekingu nasál vůni tuše a přivezl si balík rýžového papíru.
Na rozdíl od vodou hnaných pigmentů po kluzkých površích mě překvapilo organické rozrůstání nalité barvy.
Fascinuje mě tvarosloví, které se i při snaze jej ovlivnit stejně rozpustí jinak.
Při této práci rozmáčím všechnu svou předběžnou vůli po konkrétních tvarech, stávám se spouštěčem stružek tuše, služebníkem tekutosti.
Obrazce se mi jeví přesvědčivé a samostatné jen když nejsou řízeny žádnou předešlou vizí.
Vznikají rychle při jednorázovém vylití a vysychání. Jsou záznamem času rozpíjení a nesnesou dodatečné úpravy.
Nesmím si je v představách předem určit. Jinak se nevyjeví. Tekutost se mi vysměje. Skvrna zmrtví.
Hlava kočky, kterou jsem neplánoval. Ryba, kterou jsem si nevysnil…
Nejsou mými motivy, necítím k nim rukopisné autorství. Byl jsem jen při tom, při jejich růstu.
Tím se mi zdají skutečnější.
Některé ze skvrn jsem později překopíroval do obrazů pomocí rozprašování grafitových pigmentů.
Pociťuji intenzivní vzruch z překvapení při vzniku mnou nedomýšlených obrazců. Co to znamená? Je to únava z vlastního myšlení? Snadnost sklizně nahodilých tvarů? Únik před sebou samým? Omámení přirozeným růstem? Další objevování Ameriky? Prostá radost z představivosti?
Nevím.