Výstava Tekuté krystaly R0G0B255 je součástí stejnojmenného projektu, který Jana Bernartová v současnosti rozvíjí a který se věnuje problematice digitálních barev a jejich interpretace. Digitální barva je ze své podstaty virtuální, na různých zařízeních a v různých výstupech se tedy realizuje odlišně.
Galéria Plusmínusnula
Vernisáž vo štvrtok 1. 6. 2017 o 18.00.
Výstava potrvá do ± 14. 7. 2017.
Relativita existence barev, které dost možná postrádají platónský základ absolutních idejí, jelikož podléhají proměnlivosti percepčního rámce (a to jak fyziologicky, tak v důsledku kulturních a jazykových systémů, jak ukázal např. Ludwig Wittgenstein), je v souvislosti s digitálním přenosem ještě zdůrazněna. Univerzální digitální barva vyjádřená neměnným kódem má při výstupu z „černé skříňky“ různé „inkarnace“, které vůči svému dokonalému digitálnímu předobrazu vykazují různé odchylky. Ty však nemůžeme vnímat jednoduše jako chyby – jak tvrdí sama autorka: „V odkazu na základní vlastnosti digitálního díla podle teoretika Lva Manoviche může dílo koexistovat v různých verzích současně a je modulární. Digitální data, v jejich vizualitě i nevizualitě, jsou pro mne jakousi alfou i omegou – ústředním tématem zájmu.“ Iluzorní představa absolutního ideálu je tedy i ve vztahu k digitálnímu médiu nahrazena koexistencí mnohosti realizovaných verzí.
Pod kódem v názvu výstavy se ukrývá konkrétní typ modré, kterou mnoho zobrazovacích zařízení (především projektory, ale také některé typy televizí nebo monitorů) využívá v základním nastavení při spuštění přístroje nebo v úsporném režimu, a to z čistě praktického hlediska – tato barva totiž nejméně opotřebovává světelný zdroj. Současně jde o barvu, která se v podstatě překrývá s tradičně oblíbeným odstínem modré, s ultramarínem. Historie této ikonické barvy (která měla po staletí své pevné místo v malířství Západu i Východu i v křesťanské ikonografii a jejíž proslulost ve 20. století vyvrcholila v symbolickém aktu přivlastnění daného odstínu Yves Kleinem coby IKB) tedy pokračuje i dnes skrze její využití ve sféře „nových médií“.
Jana Bernartová zvolila jako výstupy pro výstavu v Galerii Plusmínusnula dvě základní formy: projekci a tisk. Moment remediace digitálních dat do podoby hmotného artefaktu se soustředí do samotného výstavního bookletu, který tak funguje na hranici užitého předmětu (nosič informací) a díla, které je nedílnou součástí výstavy. Mediálně přímočařejší je inkarnace R0G0B255 prostřednictvím projektoru – i toto minimalistické řešení ale dokazuje relativitu světelného výstupu. Umělkyně navíc samotnou projekci naprogramovala tak, aby reagovala v reálném čase na přítomnost návštěvníků galerie a na barevné spektrum (přesněji škálu odstínů modré barvy), které se s jejich přítomností či absencí mění.
Kurátorka: Tereza Jindrová
Preklad: Michal Spáda
Špeciálne poďakovanie za programovanie projektu: Jan Horváth
Výstavy galérie Plusmínusnula z verejných zdrojov podporil: Fond na podporu umenia
Galéria Plusmínusnula
J. M. Hurbana 220/11, 010 01
otvorené v pracovné dni: 12.00 – 17.00
Sprievodný program k výstave:
Tereza Jindrová a Jana Bernartová:
komentovaná prehliadka výstavy: piatok 30. jún 2017 – 17:00 (miesto: galéria Plusmínusnula, J. M. Hurbana 11, Nová synagóga)
komentovaná prehliadka výstavy: sobota 01. júl 2017 – 18:00 (miesto: galéria Plusmínusnula, J. M. Hurbana 11, Nová synagóga)
Andrea Průchová: Hyperbarva:
prednáška: piatok 30. jún 2017 – 19:00 (miesto: kontajner Stanica Žilina -Záriečie)
Prednáška nadväzuje na pojem “hyperikony” u francúzskeho filozofa nových médií Pierra Levyho. Skúma premenu pochopenia farby v digitálnom prostredí prostredníctvom zavedenia experimentálneho, pracovného konceptu “hyperfarba” v kyberpriestore. Bez vône chemického základu, s názvom rozpusteným v čísle odvodenom od jazyka jednotiek a núl – aké kvality získava či stráca digitálny farebný́ kód? Kedy začne byť čierna out a RGB modrá in? A prečo už nebudeme potrebovať paletu farieb, pokiaľ máme jednu “hyperfarbu”?
Jana Bernartová: Liquid Crystals R0G0B255
The exhibition Liquid Crystals R0G0B255 is a part of the eponymous project currently developed by Jana Bernartová which focuses on the issue of digital colors and their interpretation. Digital color is virtual in its very nature, and is therefore realized differently on different devices and different displaying methods. The relativity of existence of colors which may very well lack the Platonic essence of absolute ideas, being subject to changeability of the framework of perception (physiologically as well as due to cultural and language systems used, as was pointed out for instance by Ludwig Wittgenstein) is made even more evident in relation to digital transfer. The universal digital color expressed by means of unchanging code has, once it leaves the “black box”, various “incarnation” which show various deviation from their perfect digital archetype. These deviations nevertheless cannot be seen merely as defects – as the author herself says: “Given the fundamental properties of a digital work as defined by the theoretician Lev Manovich, several versions of a work may coexist at once and be modular.” Digital data, in its visual and non-visual form are to me a sort of alpha and omega – the central point of my interest.” Therefore also in relation to digital media, the illusory concept of an absolute ideal is replaced by coexistence of a plurality of realized versions.
The code included in the exhibition’s name hides a concrete type of the color blue, the one which many display devices (mainly projectors, but also certain types of TV or computer screens) use in their default setting when the device is turned on or in stand-by mode, for a purely practical reason – this color minimizes wear of the light source. the color is at the same time essentially identical to the traditionally popular shade of blue, ultramarine. The history of this iconic color (which has had its firm place for centuries in Western and Eastern painting as well as in Christian iconography and whose fame reached its peak in the 20th century in the symbolic act of its adoption by Yves Klein as IKB) therefore continues even today through its use in the field of “new media”.
Jana Bernartová chose two basic forms of output for the exhibition in the Plusmínusnula Gallery: projection and print. The moment of remediation of digital data into the form of a tangible artifact will focus in the actual booklet of the exhibition which will therefore function on the borderline between an applied object (medium for information) and an artwork forming an inseparable part of the exhibition. A more straightforward media incarnation of R0G0B255 is realized through a projector – even this minimalist solution nevertheless proves the relativity of a light-based output. The artist moreover programmed the projection so that it reacts to presence of gallery visitors in real time as well as to the color spectrum (or more precisely the spectrum of shades of blue) which changes with their presence or absence.
Curator: Tereza Jindrová
Translation: Michal Spáda
Related events:
1. Tereza Jindrová and Jana Bernartová:
Guided tour of the exhibition: Friday 30 June 2017 – 5:00 p.m. and Saturday 1 July 2017 – 6:00 p.m. (at: Plusmínusnula Gallery, J. M. Hurbana 11, Nová synagóga)
2. Andrea Průchová: Hypercolor:
a lecture: Friday 30 June 2017 – 7:00 p.m. (at: the container at Stanica Žilina -Záriečie)
